O motivaci

10. července 2014 v 16:43 |  Zamyšlení
S každým pohledem zpátky v čase zjišťuji, že kdykoli mi chybělo to "něco", co dává chuť žít a konat, to jediné a hlavní, co mě vrátilo zpět, byla MOTIVACE. Motivace je pro mne tou největší hybnou silou. Ráda si hraju se slovy, s obrazy a vizemi ... Moje představivost vždy v pravý okamžik dokázala vykouzlit právě ono "něco", co mě donutilo vstát a pokusit se to uskutečnit. Nejsem z těch lidí, kteří si libují v probírání se smutnými klišé - nebudu si záměrně kazit náladu a kopat svou vizi pod stůl - naopak si ve špatných chvílích pročítám motivační citáty a ráda bych se s některými z nich podělila. Třeba se zde najde někdo, kdo si právě toto potřeboval přečíst. :)
 

Mít rád sám sebe a být namyšlený není totéž.

5. července 2014 v 11:24 |  Životní styl
Jsem názoru, že jedno z nejdůležitějších uvědomění člověka především mé generace je to, že mít rád sám sebe a být namyšlený rozhodně není totéž.

A vůbec, neopavažujte se ve společnosti lidí prohlásit, že se máte rádi, že se vám líbí, jak vypadáte, nebo cokoli jiného tomu podobného, protože tohle jsou slova, která budou většině lidí kolem vás velikým trnem v oku.

Ale víte, co si opravdu myslím? Žádné, neopovažujte se. Udělejte to. Mít rád sám sebe neznamená přeceňování, neznamená to namyšlenost, povrchnost ..., Znamená to respekt. Respekt, který každý z nás potřebuje. Svůj vlastní respekt. Je to také víra v sebe. A tohle všechno vám spousta lidí neodpustí. Protože respekt a víra popohání k lepším výsledkům a dává pevnou půdu pod nohama. Můžete být lepší, než oni a to je to, čeho se bojí.

Jsem mladá holka, nemůžu tvrdit, že mám za sebou víc, než kdokoli z vás - nikdo nevidíme cestu druhého. Ale ráda bych řekla, že za svůj krátký život jsem se přecijen naučila něco, o čem bych chtěla napsat. Větší část mého života byla o ponižování a stále se s tím setkávám. Asi je to tím, že jsou lidé prostě takoví. Rozdíl mezi dříve a teď je v tom, že v minulosti jsem to nedokázala unést, dnes už vím, že vlastně ani neexistuje nic, co bych se měla pokoušet unést. Tak mě někdo zkouší ponížit, shodit - no a co? Jeho útok beru jako určitou tíhu, kterou na mě chce přenést a já, jako svobodná bytost se můžu rozhodnout, zda si ji chci vzít a nebo ne. Je to práce s psychikou. Zkrátka se rozhodnu, že tu tíhu nechci a tím ji nechávám na odesílateli. Každého jednou tíha jeho útoků zavalí.
Tenhle svět je jako stvořený k urážení druhých lidí. Naše drahé, předrahé sociální sítě, např. ask, dávají tolik příležitostí zakomplexovaným lidem, aby vám psali, jak jste tlustí, škaredí, neúspěšní, nikdo vás nemá rád a vůbec, jste prostě všichni velké nuly. Už to tak bude. Skoro každý má oblíbenou komůrku, ve které má různě veliké krabice rozlišené nápisy. Na jedné stojí "TLUSTÝ", na další třeba "HLOUPÝ" a tak dále, znáte to. Lidé tráví rádi čas tím, že do těch krabic hází osoby kolem sebe. Skutečnost je taková, že čím víc těch krabic je, tím více komplexů má ten, kdo je stvořil. Byla bych tak šťastná, kdyby lidé kolem pochopili, kde se nachází pravá krása.

Abych si to uvědomila já, museli mě přesvědčit o tom, že nejsem dostatečně hezká a dobrá, abych uspěla. Díky nim si pomalu začínám uvědomovat, že se sama sobě i přes hromadu nedostatků líbím a že dobrá budu vždy natolik, nakolik to sama sobě dovolím. (Budeš vždy jen tak dobrá, nakolik si připustíš, že to dokážeš)

Ještě tématický obrázek. :)
... Stačí o tom vědět ...

Mějte se rádi %),
jestli k tomuto máte, co říct, velice ráda si to přečtu v komentářích,
těším se na vás u dalšího článku,
T.


Další články


Kam dál

Reklama